SEBELÁSKA, co to vlastně znamená? Jak jí mám najít? Jak poznám, že se opravdu již mám ráda?
Sebeláska je vnímání své vlastní hodnoty, uvědomění si kdo jsem, co od života chci, kde je moje místo v klidu a radosti. Sebeláska je vnímání okolností v mém životě již z pozice své hodnoty a tím se úplně mění vnímání a reakce na chování druhých.
Uvedu Vám příklady. Vezmu si na pomoc takové jednoduché rozdělení jak se staví ženy k životu. Našla jsem na internetu rozdělení ...Žena služka...žena princezna...žena královna. (nedohledala jsem bohužel původního autora)
Vyberu pár srovnání a nich si to vysvětlíme.
Žena služka žádá pochvalu...žena princezna pozornost....žena královna zkušenost
Ženy "služky" Pokud nejste ve své síle, pokud si nejste jistá sama sebou, vaše sebevědomí je nízké, hledáte pochvalu z venku, pochvalu od rodičů, od manžela, od šéfa v práci....Pochvaly z venku Vám nahrazují pocit lásky, pocit vlastní sebelásky.
"Princezny" nepotřebují chválit, mají dostatek sebevědomí, ale ještě nemají tu svou vnitřní lásku k sobě, proto ještě vyžadují pozornost - dávání lásky opět z venku.
"Královna" již zná svoji hodnotu, zná své nedostatky, které přijímá, zná své přednosti. Žije v radosti naplněná láskou od sebe samé, nepotřebuje chválit, nemá zapotřebí si vynucovat pozornost, Královna ví, že to, co se děje kolem ní, jsou příležitosti k novým zkušenostem, které její život obohacují.
Být služkou je těžké...být princeznou snadné....být královnou dává smysl
Se služkami to je jednoduché...s princeznami těžké....s královnami zajímavé
Služky neumějí vyhrávat....princezny prohrávat....královny nesoutěží
Služky ze všeho obviňují sebe....princezny ty druhé...Královny nikoho, ty vědí
Služky přicházejí dříve...princezny pozdě...královny včas
To je jen pár srovnání, které jsem si vypůjčila.
V podstatě nám to krásně ukazuje rozdíly v životním postoji, v postoji sama k sobě. Ještě chci říct, že toto není o souzení toho, jak se kdo chová, toto je pouze pro uvědomění si toho, kde v tom svém životě stojíte a je jen na Vás, zda chcete něco změnit, nebo Vám to tak vyhovuje. Pokud se v životě dostanete do bodu zlomu, kdy jste unavená a přestala jste se usmívat, vlastně se ani nemáte z čeho radovat. Vaší jedinou světlou chvilkou v životě je, že Vám manžel pochválí svíčkovou....a Vy už vnitřně cítíte, že takhle už dál nechcete....pak je načase s tím začít něco dělat.
Hlavní problém, proč o tomto tématu mluvím je ten, že nejde o to, co a jak v životě děláte, ale jak se ve svém životě CÍTÍTE!! Můžete být milující maminka a manželka, které pečuje o svou rodinu s láskou, váš manžel vás respektuje, miluje a pomáhá vám. Děti jsou k vám milé a milující, vědí kdy mají pomoci a také se podílí na laskavém běhu rodiny...to je ale rodina "ženy královny". Rodina "ženy služky" vypadá jinak. Žena služka o rodině ženy královny jen sní a doufá, že když se bude víc a víc snažit, tak se to konečně někdy podaří. Opak je ale pravdou. Manžel si našel svoje koníčky a s rodinou moc času netráví, když už je někdy doma, vyžaduje honem jídlo, aby nemusel čekat, klidně projde ve špinavých botách vytřenou kuchyní. A když něco není podle jeho představ ještě na ženu křičí. Děti žijí v příkladu svého otce a na maminku se utrhují, jsou drzé a o nějaké pomoci nemůže být ani slyšet. Žena služka se opravdu dostala do pozice SLUŽKY PRO VŠECHNY.....
PROČ?????
Protože tak byla vychovaná, protože se tak cítí...
protože si ani nedovede představit, že by měla právo na něco víc...
protože se bojí, že když neposlechne, zůstane sama....
protože to tak je a není z toho cesty ven...
protože to není vůbec jednoduché...
protože by se jí samozřejmě líbilo, aby to bylo jinak, ale už je to dané....
protože s jedním takovým mužem se již rozvedla a ten další je stejný...
protože prostě to tak vždycky skončí...
protože je alespoň super, že na ní sice křičí, ale děti má rád....
protože, protože...
Ale doopravdy PROČ???
Protože tato žena už je v nastavení "služky" v nastavení nízkého sebevědomí, nezná a netuší, jakou má hodnotu, nemá se ráda, ani neví, jak štěstí vypadá...
Většinou toto nastavení vzniká už v dětství, v původní rodině. A vůbec nemluvím o rodinách sociálně slabších, mluvím o všech rodinách, kde byly špatně nastavené hodnoty rodičů....mohlo to samozřejmě být v dobré víře děti motivovat, aby to někam dotáhly.....jindy stačí v dětství poslouchat ty nic pořádného neumíš, ty jsi trdlo, ty si nezasloužíš nic dobrého, podívej se na děti kolem sebe, jak jsou šikovné a ty nic neumíš...nebo jen po snaze dítěte něco dokázat slyší, no jo, nic moc....jediná věta může zabít sebevědomí dítěte navždy. Také pocit, že si musí lásku rodičů "něčím" zasloužit je absolutně destruktivní vzorec...A už je zaděláno na tu správnou nesebelásku a nízké sebevědomí.
ZASAZENÝ VZOREC!!!
JEN KDYŽ BUDEŠ MAKAT JAKO MAGOR, ŽÁDNÉ CHYBY SE NETRPÍ, JEN TI, CO ODVÁDĚJÍ PERFEKTNÍ PRÁCI.......jen ty bude maminka a tatínek milovat......a pak už jen celý zbytek života odvádíte mraky práce za druhé, aby jste si zasloužila konečně tu LÁSKU a UZNÁNÍ partnera.
Ten kdo nemá dostatek sebelásky, kdo sám sebe nemá rád, tak má na čele nápsáno NELÁSKA a přitahuje si do života jen VZTAHY ZALOŽENÉ NA NELÁSCE....
Paradox je, že i kdyby si žena v nelásce nějakou náhodou našla opravdu milujícího partnera, tak to svým vnitřním nastavením zničí. Chlap v pozitivní síle nechce služku, ale královnu...partnerku pro šťastný život...(ted jsem si vzpomněla na ten vtip, který to super vystihuje v tom nadneseném přehánění) - jak jde manžel v noci na záchod a než se vrátí, tak mu manželka tu postel hezky ustele....a s takovou ženou chlap v síle a v lásce žít nemůže, protože si jí nemůže vážit...
A JAK Z TOHO VEN, KDYŽ SE ROZHODNETE ŽÍT VE ŠTĚSTÍ A RADOSTI???
První základní krok je srovnat si myšlenky a začít sama na sobě pracovat. Obrovský posun je, už to, že si uvědomíte, že už to stačilo, já chci svůj šťastný život...
Pak už je na vás, jakou cestu práce na sobě zvolíte. Za sebe můžu říct, když jsem si já řešila toto téma, tak jsem si problém jak najít cestu ke své sebelásce nechala odblokovat, dokonce několikrát.